i. Ke stolu vždy usedáme čistí a upravení. Ano, i to patří ke správné kultuře stravování. Pokud chodíte ke stolu ve špinavých teplácích, protože jste právě dopleli záhon a po obědě chcete pokrčovat, tak proč se svlékat, děláte velkou chybu. Pokud se totiž opláchnete a převléknete do čistého, budete se mnohem lépe cítit a lépe trávit.
ii. Ke stolu nechoďte se svými problémy. Nechte je, pokud už o nich musíte mluvit, třeba až ke kávě.
iii. První ke stolu usedá žena. Na židli sedí jen do její jedné třetiny, aby seděla vzpřímeně. Muž usedá po ní a může si sednout na celou plochu židle. Nohy ale nekříží ni jeden z nich. Natáhnout si je ale před sebe je dovoleno.
iv. Vaše ruce by nikdy neměly být pod stolem(ubrusem). Pouze vaše předloktí se může dotýkat stolu a být od těla. Při jídle pak máme lokty více u těla.
v. Pokud možno, v průběhu jídla neodcházíme od stolu. Je to neslušné. Pokud už je potřeba vstát a něco podat, vstane hostitelka. Pomoci ji může pouze muž sedící po její pravici.
vi. Muž, který je pánem domu, by měl sedět vždy u stěny tak, aby měl výhled na celý stůl před sebou. Aby za ním nikdo nechodil a nijak ho nerušil. Žena – hostitelka sedí vždy naproti němu. Pokud je u stolu více lidí, sedí nejvýznamnější z nich po mužově pravé ruce, další po jeho levé a takto se to střídá. Platí také, že žena se u stolu střídá s mužem.
vii. Co se týče sklenic a na víno a vodu, které jsou vlastně na stole po celou dobu stolování, musí být perfektně čisté. Před každým napitím z nich také dbáme na to, abychom upíjeli s otřenými ústy. Ženy používající rtěnku se ke společenské večeři příliš nemalují, aby nezanechávaly na sklenicích otisky.
viii. Rozdíl je ale také mezi stolováním slavnostním a rodinným. Rodinné nemusí být tak formální a některá pravidla prostě platit nemusejí. U společenského, tedy slavnostního stolování například nepatří párátko. A to ani když si zakryjeme ústa. Stejně každý ví, co děláme!
