Taky patříte k pěstitelům bylinek a nevíte, co s nadúrodou? Nebo se zkrátka bojíte, že nepřežijí zimu a je vám je líto jen tak vyhodit? Samozřejmě, je zde možnost je uchovat zmrazené nebo sušené. Poslední trend z nich ale dělá ještě něco víc. Zkuste si i vy udělat bylinkový sirup. Jde to totiž i z těch, do kterých bychom to neřekli.
Bylinkový sirup je vlastně označení pro jakýsi jejich výluh zakonzervovaný cukrem či medem. Tento popis ale nevystihuje pravou, voňavou podstatu těchto rostlin, které navíc léčí. Tedy pokud si je připravíte v takovém receptu, kdy nemusí projít varem. Jinak slouží jako náhrada za kupované oslazovače vody. V podstatě by se postup výroby dal generalizovat jako směs bylinek, vody, kyseliny citronové a uvedeného cukru. Vyrábí se buď jenom z květů nebo natí, setkáme se také s míchanými.
Skvělými bylinkami pro výrobu jsou meduňka, tymián, levandule nebo třeba máta. Každá má něco do sebe. Meduňka ulevuje od stresu a nespavosti, máta pomáhá při pocitech plnosti a nespavosti, tymián proti žaludečním problémům a nachlazení a levandule tiší bolesti hlavy.
Když se řekne domácí, nejvíce lidem se vybaví bezový sirup, který vyráběly s láskou již naše babičky. Dodnes patří mezi top suroviny, které se pro výrobu používají. Květy bezu totiž najdeme volně rostoucí u polních cest, lesů, starších stavení a mnoha dalších místech, kde je ještě průmysl nevytlačil či neznehodnotil.
Když už jsme u těch surovin, které najdeme volně v přírodě, pojďme se podívat i na ty méně oblíbené. Třeba ze světle zelených smrkových výhonků, které ještě nepřesáhly 5 cm délky. Jednoduše je propláchneme, napěchujeme do sklenice po 1 až 2 cm, zasypeme stejně silnou vrstvou cukru a střídáme až do naplnění sklenice, přičemž poslední vrstvu tvoří cukr. Uzavřenou sklenici skladujeme v teple (třeba za oknem) a během dvou až tří týdnů vznikne hustá šťáva, kterou přecedíme a uložíme do chladu.
