Kolik je jenom na světě odlišných kultur bydlení! Co země, to něco maličko jiného, a co kontinent, to něco i hodně se odlišujícího od toho, co známe od nás z domova.
Někde se bydlí dejme tomu v iglú, někde v teepee, někde v jurtě, někde v zemljankách, někde ve srubech,… Těch možností je!
Někde je tato rozmanitost dána tradicemi, někde tím, že je ten který typ bydlení ideální s ohledem na klimatické a jiné podmínky, někde prostě tím, že si lidé nic jiného ani dovolit nemohou.
K tomu posledně zmíněnému pak patří i chudinské čtvrti. Třeba ty, jež jsem již nesčíslněkrát vidět za svých pobytů v Africe. Přesněji na periférii měst jihoafrických.
I tam chtějí lidé bydlet. Ovšem i tam, a to v míře ještě daleko větší než u nás, se projevují společenské rozdíly, jež jsou hlavní příčinou toho, že tam zdaleka ne každý má svůj pro našince obvykle vypadající dům či byt. A proto ti „lepší lidé“ z řad těch „horších lidí“ bydlí aspoň tak, jak jim to okolnosti dovolí.
Posbírají kde se dá co se dá, snesou cokoliv, co alespoň vzdáleně připomíná něco jako stavební materiál a dají se do díla. Vesměs v už existující chudinské čtvrti nebo na nějakém odlehlém místě, kde je jistá naděje, že vzápětí nepošle majitel pozemku na místo policii, aby to srovnala se zemí a stavitele vyhnala, se takový materiál, desky, prkna, kusy plechu, klacky, igelit, kamení a suť naskládá na sebe, stluče nebo sváže a už se bydlí. Nebo spíše „bydlí“.
Je to kolikrát učiněná z nouze ctnost. Ovšem přesto je taková chatrč „domem“. Jenž má v oněch končinách nejednou velký význam. Třeba už jenom proto, že v takových chudinských čtvrtích bývá nejednou i krajně nebezpečno a i ta sebejednodušší chatrč dává o něco větší naději, že člověk dožije rána a nepřijde o to málo majetku, který má.
A jaká je to nejednou pro našince úsměvná či naopak slzy vyvolávající sláva, když se podaří do takové chýše i načerno zavést elektřina, kradená přímo ze sítě, jaká je to krása, když tam taková rodina sežene nějakou tu kýmsi vyhozenou postel, když si na zápraží zřídí malou zahrádku s pár kousky zeleniny pěstované na přilepšenou! Takový člověk je rázem něco víc než ti, kdo spí přímo na ulici, chráněni před deštěm v nejlepším případě kusem igelitu.
Takovým bydlícím sice věru není co závidět, ale vlastně se jim závidět dá. Protože mají střechu nad hlavou. A i pod takovou střechou je život příjemnější než pod širým nebem.
Alespoň do chvíle, než si majitelé pozemku nebo lepší lidé ze sousedství uvědomí, že tam takové obyvatele či sousedy nechtějí. A pošlou tam policii a dělníky s buldozery.
Po čemž zbývá vlastně jenom jediné. Začít zase od začátku. Postavit si z něčeho někde jinde „dům“ nový. Dům, jenž je sice primitivní, ale přesto skvělý. Což ale našinec sotva ocení.
