Často nám ta nejjednodušší řešení mohou tak moc usnadnit život. Někdy je to jenom recept nebo dobrý trik na vaření od babičky, jindy to zase mohou být kompaktní žárovky. Ostatně napovídá víc než dost o tom, jak moc se vyplatí každému, kdo je ochoten do nich to minimum investovat. Ale tady přesahujeme daleko dále než k žárovkám.
Měli bychom začít přemýšlet o světě přeci jen trochu jinak. Jen si vezměte, kam nás komplexnost a vysoká míra perfekcionismu dotáhla. Takovou dobu se to tady dělalo nikoliv jednoduše, ale hala bala. Poté přišla Sametová revoluce a všichni jsme byli napěchování entusiasmem a nadšením. Chtěli jsme to všechno „roztočit“ co možná nejdříve. Jenomže se nám stalo něco, co nikdo nečekal. Z naší touhy po naprosté bezchybnosti vzniklo něco, čemu se říká právní řád, což je změť příliš konkrétních právních předpisů a norem, do kterého ještě stále a neustále zasahujeme.
Život je jednoduchý, měli bychom být také
Ano, honba za penězi nás neustále stahuje níž a níž. Stáváme se rychlejšími, byť uvnitř nestíháme tempo. Stáváme se výkonnějšími, byť v nitru upadáme do čím dál větší deprese. Jak je vůbec možné, že jdeme stále dopředu? Dnes nás již pohání iluze naší dokonalé společnosti, často ale probliknou médii zprávy o tom, že abychom udrželi tento náš styl života, platí všichni ostatní tvrdou daň. Zvířata, rostliny, ale i ostatní lidé. Jediný rozdíl mezi námi a zeměmi třetího světa, které nám vyrábějí zboží za pár kaček, je pouze v místě a štěstí narození.
Je složité myslet jednoduše v komplexním světě
Spousta lidí zatratila zdravý rozum, který nahradila logika. Ale svět ani jakákoliv část našeho života nutně není logická. Naše společnost může následovat nějaký vzorec, ale my ne. A to se promítá ve všem. Ať už je to půjčka, nakupování nebo i budování kariéry. Všichni se tak nějak ženeme za něčím, co v konečném důsledku nemá smysl. A to je extrémně smutné.
